Po útoku ve Schwandorfu: Bude pachatel brzy propuštěn?

Po útoku ve Schwandorfu: Bude pachatel brzy propuštěn?

16. června 2025 došlo na vlakovém nádraží ve Schwandorfu k incidentu, který rozvířil náladu veřejnosti. Pětadvacetiletý Afghánec napadl 54letou ženu, která pracuje jako zaměstnankyně železnic, a zkopal ji. Jak uvádí oberpfalz24.de, útočníka nebylo možné snadno porazit a také se ubránil před policií. Policistům vyhrožoval a plival na ně, což nakonec vedlo k tomu, že ho museli snést na zem a spoutat.

Ve vazební cele muž projevoval agresivní chování a dokonce vyhrožoval smrtí. V této souvislosti státní zástupce nařídil dočasné umístění na specializovanou psychiatrickou kliniku. Nejedná se však o známku trestu, ale spíše o preventivní opatření. Kritici však vidí nebezpečí, že pachatel bude po krátké době opět propuštěn, neboť v podobných případech často nedochází k dlouhodobým následkům. Tato situace rovněž vyvolává otázky o účinnosti soudního systému, zejména při jednání s imigranty.

Hlubší problém

Tyto události přinášejí vzpomínky na hlubší problém. Podle aerzteblatt.de je násilí často voláním o pomoc duševně nemocných lidí. V psychiatrických zařízeních často chybí kapacity, což znamená, že akutní případy nelze adekvátně léčit. Příkladem toho je modelový projekt ve Werl JVA, kde bylo otevřeno oddělení akutní psychiatrické léčby s pouze šesti jednolůžkovými pokoji. Tato přeplněnost zařízení zvyšuje riziko násilných činů.

Veřejnost i odborníky znepokojuje vnímání duševních nemocí ve vztahu k násilí. Stále častěji se objevují otázky, jak se s duševně nemocnými pachateli nakládá a zda je dostatek prostředků, které jim pomohou. Statistiky ze Severního Porýní-Vestfálska ukazují, že 97 % duševně nemocných vězňů bylo léčeno vysoce účinnými neuroleptiky, ale i zde pouze 63,3 % vykázalo výrazné zlepšení.

Interakce mezi nemocí a spravedlností

Zdá se, že incidenty kolem vlakového nádraží ve Schwandorfu a související debaty jsou příkladem napětí mezi potřebou veřejné bezpečnosti, realitou duševních chorob a justičním systémem, který je často vnímán jako váhavý. Odborníci se shodují, že násilí může být zvláště nebezpečné pro duševně nemocné lidi, jako jsou schizofrenici, i když pouze 5 % z nich se v minulosti dopustilo násilných činů. Tyto činy jsou však často důsledkem nepříznivého průběhu onemocnění a nedostatku léků, což podtrhuje nutnost preventivních opatření a lepší péče.

Všechny tyto aspekty vrhají světlo na výzvy, kterým náš zdravotní systém a soudní systém čelí jak při zajišťování bezpečnosti občanů, tak při poskytování potřebné podpory postiženým. Současná debata snad povede k přehodnocení a posílení odpovědnosti za prevenci a terapii.