Diamantová svatba: Tak začala láska Manhajmových na břehu Dunaje

Diamantová svatba: Tak začala láska Manhajmových na břehu Dunaje

Jaký dojemný milostný příběh! Jozef Manhajm, 82 let, se ohlíží na 15. června 2025 a vypráví, jak jediné setkání změnilo celý jeho život. Na břehu Dunaje v Novém Sadu v Srbsku potkal tehdy sedmnáctiletou Veroniku. Okamžitě ho zaujaly její zářivé oči a její krása. Veronika přišla nesčetněkrát pro mléko od souseda, zatímco Jozef hrál fotbal s kamarády na břehu řeky. Tento opatrný přístup rychle vedl k rozhovoru a setkání v místním tanečním sále. Vše ale mělo zůstat utajeno – Veronika vztah zpočátku rodičům tajila a vždy přesně v 10 hodin večer byla zpátky doma.

Jak osud chtěl, Jozef často doprovázel Veroniku až k jejím hlavním dveřím, aniž by o tom někdo věděl. O desítky let později pár oslavil diamantovou svatbu v Günzburgu a vzpomíná na malé, plaché začátky své lásky.

Pohled zpět na Novi Sad

Novi Sad má bohatou historii, která sahá až do pozdního středověku. Místo vzniklo v župě Uherského království výstavbou cisterciáckého kláštera Belefons. V roce 1526 Osmané dobyli region, což mělo ničivé účinky. Počet obyvatel se na dlouhou dobu snížil z 20 000 na pouhých 7 000 obyvatel, když bylo místo těžce zničeno při bombardování 12. června 1849. Z tohoto období, kdy město ztratilo velkou část svého kulturního dědictví, zbylo pouze 808 z 2 812 budov. Přes tyto neúspěchy přišlo do Nového Sadu v letech 1849 až 1853 mnoho stavitelů, zejména německého původu. Jejich nasazení vedlo k revitalizaci centra města a utvářelo architektonickou tvář města v 19. století.

Architektonické styly a architektonická mistrovská díla

Na podobě města se významně podíleli tehdejší architekti, mezi nimi Jozef Coček a Gyorgy Molnar. Cocek, vystudovaný ve Vídni, plánoval několik pozoruhodných staveb, zatímco Molnar byl zodpovědný za stavbu reformovaného kostela. Tato architektonická rozmanitost, inspirovaná maďarskou secezí, vytvořila přitažlivý celkový obraz, který návštěvníci obdivují dodnes.

• Jozef Cocek (1852–1904): Evangelische Kirche (1884), Rathaus
• Gyorgy Molnar (1829–1899): Reformierte Kirche, Krankenhaus, Rathaus (1893-1895)
• Vladimir Nikolić (1857–1922): Dunđerski Theater (1895), Zmaj Jovina Gymnasium
• Anton Tikmajer (1868–1933): Lehrerhaus (1897)
• Baumhorn Lipot (1860–1932): Sparkassengebäude (1904)
• Lazar Dunđerski (1881–1952): Serumfabrik, Villen
• Đorđe Tabaković (1897–1971): Über fünfzig Gebäude, darunter das Hotel „Park“

Historii Nového Sadu ale charakterizuje nejen architektura. Město zažilo v posledních stoletích četné otřesy, včetně ničení způsobeného nálety během války v Kosovu v roce 1999. Zničení Žeželjova mostu zanechalo trvalé dědictví, které bylo napraveno až v roce 2005 znovuotevřením Mostu svobody. Dnes se Novi Sad jeví jako živé místo, které spojuje minulost a budoucnost.

Láskyplné vzpomínky Jozefa a Veroniky i dlouhá historie Nového Sadu odhalují, jak jsou osobní a kolektivní příběhy úzce propojeny. Ve světě, který se neustále mění, síla lásky a kultury přetrvává.