Anni, 89 let: Takhle žije poustevnice na svém statku v Bavorsku!

Anni, 89 let: Takhle žije poustevnice na svém statku v Bavorsku!

Co se děje v Innernzellu? Žije zde pozoruhodná Anni Sigl, která ve svých 89 letech vede život připomínající minulost. Své dny tráví na malé poustevnické farmě stejně jako její rodiče před sto lety. Anni, která si před 25 lety koupila polokošile s dlouhým rukávem a nosí vlastnoručně ušitou zástěru, si vytvořila skromný, ale naplňující život.

S měsíčním důchodem pouhých 490 eur je Anni zběhlá ve zvládání každodenního života. Bydlí v pokoji o velikosti asi 20 metrů čtverečních, který slouží jako kuchyň, obývací pokoj a ložnice. Jejich toaleta je přístavek na zahradě a není zde topení ani tekoucí voda. Přesto se Anni naučila vypořádat se s okolnostmi tím, že si topila v kamnech dřevem a teploty 16 až 17 stupňů jí byly příjemné. Vodu získává z pramene, který napájí z kamenného koryta – dědictví po svém zesnulém manželovi Aloisovi, jehož pradědeček kdysi navrtal pramen.

Bohatá tradice v souladu s přírodou

"Tady je pořád co dělat!" tak Anni říká o svém životě v samotě. S kočkou jménem „Maukl“, kterou s láskou popisuje jako „divokého ďábla“, si užívá klidu a svobody, které jí tento životní styl nabízí. Anni se stará o svou zahradu, kde pěstuje zeleninu a ovoce. Občas potřebuje pomoci s nákupem, ale často sama jezdila s traktorem do potravin. V letních měsících zpracovává sklizené ovoce a zeleninu, vaří marmeládu a mrazí okurky, i když s tím má občas potíže kvůli chybějícím zubům.

Trvalá osamělost představuje výzvu pro mnoho starších lidí. Podle berlínského institutu je samota rozšířeným onemocněním, které často snižuje kvalitu života starších lidí. Zvláště postiženi jsou lidé ve věku 75 a více let, což zdůrazňuje potřebu bojovat proti sociální izolaci. Demografický vývoj ukazuje, že počet starších lidí bude v budoucnu přibývat, infrastruktura ve venkovských oblastech bude klesat. Od obcí se vyžaduje, aby vytvořily místa pro společenská setkání a podporovaly účast, aby čelily osamělosti, jak je popsáno v diskusním dokumentu Berlínského institutu.

Osamělé časy a nové známosti

Anni udržuje své kontakty a rutinu čtení tím, že každý den čte noviny a zapojuje se do regionální komunity. Udělala si jméno a je respektována jako šlechtitelka nových odrůd jablek, což jí přináší mnoho návštěv. Jednou o ní a jejím partnerovi Aloisovi udělal Bayerischer Rundfunk reportáž, která jí dala jakousi slávu, kterou nosí se skromností. Její osobní příběh odráží těžký život, který vedla od dětství, kdy jako batole musela pomáhat krmit slepice a chodit šest kilometrů do školy, často hlubokým sněhem. Anni kritizuje, že dnešní společnost musí dosahovat méně a často se i přes své zdravotní omezení usmívá.

V zemi, kde je samota stálým společníkem mnoha stárnoucích lidí, žije Anni s dokonalostí soběstačnosti. Její příklad ukazuje, jak s pozitivním duchem a oddaností přírodě může člověk vést naplňující a sebeurčený život a zároveň být schopen čelit výzvám, které věk přináší.

V Innernzellu je jasné, že jednoduchý život může být bohatý a vzrušující – inspirující lekce vděčnosti a vytrvalosti. Příběhy a tradice, které Anni uchovává, jsou důležité nejen pro ni samotnou, ale i pro komunitu, kterou obohacuje svým způsobem života.